TOPlist
ČLÁNKY:


PRAVIDLA V PARTNERSKÉ KOMUNIKACI

V partnerském vztahu je úplným základem vzájemná, pravdivá komunikace.

Každá diskuse by měla mít pravidla, podle kterých ji vedeme. Tyto pravidla je potřeba dodržovat. Tím chrání oba partnery.

Jestliže máme pocit, že si s partnerem máme o něčem pro nás důležitém promluvit. Je dobré se společně domluvit na dobu, kdy budeme oba mít na rozhovor čas.

Následně pak hovořit o sobě a o svých pocitech. Chci si o tom a tom promluvit. Cítím to a to říci proč si myslím, že to tak cítím a vysvětlit, proč chci něco změnit.
Správné, je tedy mluvit o sobě a svých pocitech: cítím, že mám v domácnosti moc úkolů, potřebuji se domluvit, jak by to šlo dělat jinak. Co si o tom myslíš? Jak by ses při této změně cítil-a?
Pak dojít společně k optimálnímu výsledku, který nemusí být konečný. Jiný den, můžeme v diskusi pokračovat. … je důležité, být klidu, bez emocí.

Ne konstruktivní, je mluvení o partnerovi: ty nic doma neděláš a jen koukáš na televizi a já nevím kam dřív skočit. Zde půjde náš partner rovnou do opozice a bude se bránit, nebo vás také bude obviňovat.
Další nevhodné, je samovolné zvolání typu: naše nové auto bude takové…., náhlá samovolná prohlášení, to není diskuse, opět takto dostaneme partnera do opozice.

Jestliže chceme řešit nějaký problém, měli bychom hovor směrovat od přítomnosti do budoucnosti, kde nám postačí vidět vizi řešení, nemusí to být konečná verze.
Jestliže moc rozebíráme minulost, může nás to strhnout k vytahování dalších starých křivd, které ani s konkrétním problémem nesouvisí.

JAK NA PROBLÉM V DISKUZI

Jsou však chvíle, kdy jsme nervózní a my nebo partner pod vlivem svých emocí, myslíme slova jinak, než říkáme. A naopak jsme-li nervózní my nebo partner, ať je to z jakéhokoli důvodu, můžeme i přes tento filtr vnímat slova svého partnera. Slyšíme i slova, která ani nebyla řečena, jen si je domýšlíme. Není to vědomé, ale je to tak. Nebo naopak neslyšíme to, co si navzájem říkáme prostě si nevědomky vypneme.

Když vidíme, že rozhovor veden jinak, než si přejeme, cítíme mezi námi například napětí a máme pocit, že rozhovor stejně není k ničemu, diskuse přešla v opozici a obviňování.
Můžeme vyzkoušet toto: zkusme chytit partnera za ruce a řekněme ,,to je jedno“ (co se týká tématu hovoru) a vyjádřeme mu v duchu lásku. V této situaci žádná slova nepomohou.
Každý vlastně touží po lásce. Setrvání ve vzájemné láskyplné blízkosti nás oba uklidní.
Rozhovor si můžeme nechat na příhodnější dobu. Toto nás opět sblíží.

PRÁVO ŘÍCI NE

Každý má právo cokoli odmítnout, když při diskusi nelze dojít k dohodě. Ukončíme diskusi prozatím tím, že vše zatím zůstane u názoru toho, kdo řekl- NE. Věci prozatím zůstanou, tak jak jsou. Je to sice nepříjemné, ale nenutí to nikoho dělat to, co nechce.
Můžeme se k problému vrátit v budoucnosti a zkusit ho vyřešit jiným způsobem.
NE- znamená: Nechci na našem minulém rozhodnutí nic změnit.
Jedná se o změnu skutečnosti, která je nastíněná a domluvená z minula. Prostě neprosazovat své nápady za každou cenu, někdy nám pomůže čas.

PRAVIDLA VE VZTAHU

Každý vztah by měl mít pravidla, která oba partneři budou s radostí dodržovat. Tyto pravidla musejí vycházet ze vzájemného rovnocenného vztahu.
- Každý dospělý člověk má mít zodpovědnost za vše co stvořil. Za rodinu, za děti, za vztah. Není to, ale zodpovědnost za partnera, ale vztah k partnerovi.
- K pocitu důvěry ve vztahu patří vědět, kde partner je a kdy se vrátí. Jestliže se zpozdí, i ze zaměstnání, je správné to dát vědět, například SMS.
- Domlouvat si společné návštěvy, aby byly oběma příjemné. Nenutit partnera k návštěvě, kde se např. nudí, jít sám/a.
- Ale, svůj volný čas, který partneři stráví bez rodiny, by měl být pro oba stejně dlouhý.
- Udělat si malé rituály, na které se budeme společně těšit.

PARTNERSKÁ LÁSKA

Láska, kterou prožíváme v partnerství, není již pouhou zamilovaností. Partnerství nás učí. Učí nás všechny bez rozdílu. Jen ten, kdo toto pochopí, je na cestě k úspěchu.

Vše co nás obklopuje, je naším zrcadlem.
Poznej sebe sama, je v partnerství na prvním místě. Nejlépe, jak se poznat, je poznat své emoce.
Budeme se ptát, proč pociťuji tyto emoce? Nejsou pozůstatkem něčeho, co jsem zažil-a v minulosti, například v dětství? Nechoval se ke mně otec, matka podobně, jako můj partner?

Láska začíná sebeláskou. Když v sobě nemám lásku, nemohu ji chtít od druhých, partner nás nikdy nemůže nenaplnit, neuděláme-li to sami.
Láska je bez ega, je přímá, je pravdivá, je soucitná, ale není lítostivá, láska ví, co jí prospívá, je zodpovědná, umí se za sebe postavit, vše přijímá, je v přítomnosti a ví o sobě, že je láskou.


NEMOCI U DĚTÍ

U dětí funguje vztah mezi nemocí a psychikou velmi podobně jako u dospělých.
Příčina jejich nemocí spočívá v jejich negativních myšlenkách a pocitech, které když patřičně odbourají, tak se uzdraví. Přesto se však dohledávání psychické příčiny dětských nemocí trochu liší od dohledávání příčin nemocí dospělých.

U malých a mladších dětí, které jsou na rodičích závislé, je jejich nemoc odrazem prostředí a vztahů, ve kterých se dítě nachází. Může se jednat o rodiče, prarodiče, školku, školu, kamarády.
Malé dítě, jedná instinktivně a nepřemýšlí o psychice. Prostě jedná tak, jak cítí. Jestliže se v jeho okolí v souvislosti s dítětem vyskytne něco, co není vyvážené, může dítě onemocnět, nebo dítě v nějaké oblasti svého života není šťastné.

Mnohdy bývají nemoci dětí spojeny s nevyřešeným problémem jednoho z rodičů. Kdy například je maminka hodná, snaží se být nekonfliktní, i když by si situace vyžadovala ráznější řešení. Pak může mít problém se zlobivým synkem, který jí ukazuje její slabou stránku a chce jí tímto naučit, ne agresi, ale sebeprosazení a důslednosti při ukazování hranic.
Hranice u malých dětí jsou velmi důležité pro jejich budoucí vývoj, postupně s věkem hranice uvolňujeme a vedeme dítě k samostatnosti.

Maminky, které se bojí o své děti přenášejí strach na ně a dítě si následně vypěstuje alergii, časté rýmy apod. K zamyšlení stojí maminky, které sice v dobrém úmyslu straší své děti větami, například: nelez tam- spadneš, nechoď tam- nastydneš, neber to do ruky- něco chytneš… Neuvědomují si, že tímto své dítě programují a pak se tak opravdu může stát. Co takhle dítě naučit zvládat výšky, otužovat ho, či mu zvýšit imunitu změnou stravovacích návyků?

Myslím si, že každý rodič se v rámci svých možností snaží dát dítěti co nejvíce. Mnohdy se příhody vedoucí k nemoci prostě stanou. Nelze hledat viníka, jde o to snažit se najít nápravu tam, kde se již něco pokazilo.
Dále se snažit žít v přítomnosti vědomě, abychom budoucím problémům předešli.
V každém problému s dětmi, je napsáno i jeho vyřešení. Vždy se jedná o nějakou nerovnováhu, např. dítě přeceňuji, nebo naopak nedoceňuji. Dětská psychika je velmi citlivá na zvládání rovnováhy.

Děti, které ještě bydlí s rodiči, ale jsou již ve věku, kdy o sobě mohou rozhodovat sami, by měli být k tomu i vedeny. Nikdo nechce mít dítě závislé na rodičích. Samostatnost a zodpovědnost jsou velmi důležité, i když vidíme, že dítě jde cestou, kterou my bychom nešli. Ale každý se učí po svém a je potřeba to respektovat.
Pro lepší pochopení doporučuji si přečíst příklady z mé praxe, kde na příkladech vysvětluji některé dětské nemoci.


KDO ROZHODUJE O NAŠEM OSUDU?

Alternativní medicína má mnoho podob především v dnešní době, kdy se s různými obory jakoby roztrhl pytel. Dříve byl léčitel a bylinkářka a my jsme věděli, co od nich můžeme očekávat. Ovšem dnes je pro laika nepohybující se v oboru věc zamotaná.

Řeknu vám příběh, jenž se mi stal a jak by to jistě vypadat nemělo. Byla jsem si koupit koření ve stánku na trhu. Muž prodávající koření najednou ukázal plakátek, na němž byla vidět jeho reklama říkajíc, že se zaobírá i jinou činností a tou je věštění lidem v televizi, kteří tam telefonují. V příjemném duchu jsem mu sdělila zmínku, že jsem také z ,,oboru“. On se na mě hned ohradil s připomínkou, že mám zablokovanou jednu z čaker a mám tam přilepenou entitu, tedy ducha. Sdělila jsem mu, že si čakry čistím a zrovna o té, které mluvil, vím, že mám v pořádku. Nakonec mi nabídl odstranění ducha v krátkém časovém horizontu pět minut a vše za částku 1000,- CZK. Odešla jsem velmi znechucená pryč.

Proč o tom píši? Když se mi to stalo, tak se ve mně zahlodal červíček, i když před tím, jsem se cítila v pohodě, začala jsem se pozorovat, zda neměl pravdu, když věští v televizi. Musela jsem si uvědomit, toto:

Velmi důležité pro všechny, kdo hledají dobrého léčitele, je mít svůj vlastní rozum. Dobrý léčitel nikdy v klientech nevyvolává STRACH!!! Od takového rychle pryč, i kdyby vám tvrdil, že bez něj nedožijete rána.

Mnoho lidí chodí k věštcům. Myslím si, že někteří jsou ve svém oboru opravdu dobří, i když jsem mimo výše popsanou událost nikdy jejich služby nevyužila, napíši zde proč.

Dnes je mimo oboru klasického Fyzika, nový obor - Kvantová fyzika. Vědci zabývající se tímto oborem, došli k zajímavým výsledkům. Pokud jej používáte v běžném životě, mohou nám ho pomoci změnit. Asi nejdůležitější je jednoduchá věta, která když se použije, vyvolává zázraky.
,,POZOROVANÉ SE MĚNÍ POZOROVÁNÍM.“
Nechci se pouštět do vědeckých hypotéz, vše lze najít na webu. Vysvětlím to jednoduše po svém: Když na něco zaměříme svoji pozornost, tak se to chová podle našeho očekávání.

V praktickém životě to znamená, že když půjdu k věštci a on mi řekne, že za měsíc si najdu nového přítele, který bude z okruhu mých přátel, tak svoji pozornost zaměřím tímto směrem. Najednou se víc začnu zajímat o muže ve svém okolí, začnu si všímat výzev, které bych dříve opomíjela a přijímat pozvání, které bych nebrala vážně. Věřím tomu, že do měsíce máte přítele. Nejde zde jen o zaměření, ale věštec vám pomůže uvěřit a pomůže vám se zaměřit určitým směrem.
V případě věštce, kterého jsem potkala já, by se mohlo stát, že si opravdu ve strachu zablokuji onu čakru a pak vyhledám jeho pomoc, protože budu mít pocit, že měl pravdu. Strach je velmi silná energie.
Jít k věštci je podle mého jako číst knihu odzadu. Chci vědět, jak to dopadne. Nevěřím snad sama sobě? Co to zkusit podle kvantové fyziky?

Sednu si v klidu, vezmu si papír, přeložím ho na dvě poloviny. Na jednu stranu si napíši vše, co se mi nelíbí, co chci ve svém životě změnit. Pro začátek je lepší, když popíšete jen jednu stranu svého života, například ono zmiňované partnerství. Jsem sama, nelíbí se mi to…

Na druhou stranu papíru napíši vše, jak by měl můj partner vypadat, jaké by měl mít vlastnosti apod. První papír s tím, co nechci, odtrhněte a vyhoďte a druhý si dejte např. na lednici nebo noční stolek. Nepochybujte, jen čekejte, co se bude dít, je to podobné, jako když přijdete od věštce. Najednou si začnete všímat věcí, které jste opomíjeli, možná bude potřeba něco ve svém životě změnit, něco udělat jinak než doposud, bude to zábava a vždy se dozvíte, co to má být. ŽIVOT JE INTELIGENTNÍ. Jen nepochybujte.

Zbavme se starých věcí, které s tím souvisí, aby mohlo přijít nové! Ano, to proč máme něco jiného, než chceme, souvisí s tím, že máme v sobě nevyřešené záležitosti, které nám odráží náš vnitřní stav, který nechceme vidět. Například odsuzujeme svého otce, jak se choval v našem dětství. Pořád si v sobě neseme odsudek týkající se mužů. Takto si přitáhneme muže, který v nás vyvolá stejné pocity.

Jedna moje klientka, nedávno přijela se svým novým přítelem. Říkala mi, že je přesně takový, jaký si napsala, že by měl být, prý i málo manuálně zručný, jak si napsala, že si měla napsat víc. Ale je pravda, že na sobě dost intenzivně pracovala. Změna musí přijít zevnitř člověka.

Na to na co se zaměříte, to se stane, je však možné, že z nějakého důvodu NOVÉ přichází, ale my to v této podobě nechceme nebo máme pocit, že na to nejsme plně připraveni. Možná, máme být nějakou chvíli sami, abychom se naučily sami sebe vážit bez ohledu na partnera.

Někdy život má pro nás něco lepšího, než jsme si sami vymysleli. Je to podobné, jako, když jsme si chtěli koupit určitou značku auta. Sjezdili jsme snad celou republiku a vždy to byla hrůza. Pak mi napadlo, že bychom neměli být tak konkrétní a najednou jsme měli auto, které nebylo ta značka, ale bylo kvalitní a sloužilo nám velmi dobře.

Protože uznání ŽIVOTA A SEBE SAMA jako největší autority je nejlepší.

Opravdu je dobré si rozmyslet, co chceme, protože další stádium kam směřujeme je:
NIC SI NEPŘEJI, PROTOŽE VÍM, ŽE VŽDY MÁM TO NEJLEPŠÍ CO POTŘEBUJI PRO SVŮJ ŽIVOT.


KOPÍROVÁNÍ
jakéhokoli textu těchto stránek je možné, pod podmínkou, že u textu bude udán jako zdroj aktivní odkaz: www.polakova-kineziologie.cz